Obsah
Léčba syndromu vyhoření by měla být vedena psychologem nebo psychiatrem a obvykle se provádí kombinací léků a terapií po dobu 1 až 3 měsíců.
Syndrom vyhoření, ke kterému dochází, když se jedinec cítí vyčerpaný v důsledku nadměrného stresu způsobeného prací, vyžaduje, aby pacient odpočíval, aby zmírnil příznaky, jako jsou například bolesti hlavy, palpitace a bolesti svalů. Naučte se, jak identifikovat příznaky syndromu vyhoření.
Psychologická léčba
Psychologická léčba psychologem je velmi důležitá pro ty, kteří mají syndrom vyhoření, protože terapeut pomáhá pacientovi najít strategie boje proti stresu. Konzultace navíc lidem poskytnou čas na ventilování a výměnu zkušeností, které pomáhají zlepšit sebepoznání a získat větší bezpečnost v jejich práci.
Kromě toho pacient během psychologické léčby najde určité strategie
- Přeorganizujte si například práci, zkraťte pracovní dobu nebo úkoly, za které jste zodpovědní;
- Zvyšte společenský vztah s přáteli, abyste se rozptýlili od pracovního stresu;
- Dělejte relaxační aktivity, například tanec, návštěvu kina nebo například s přáteli;
- Cvičte fyzicky, například chůzí nebo pilates, abyste uvolnili nahromaděný stres.
V ideálním případě by měl pacient provádět různé techniky současně, aby zotavení bylo rychlejší a efektivnější.
Opravné prostředky, které lze použít
Při léčbě syndromu vyhoření může psychiatr indikovat požití antidepresiv, jako je například sertralin nebo fluoxetin, aby pomohl překonat pocit méněcennosti a neschopnosti a získal důvěru, což jsou hlavní příznaky projevující se u pacientů s Syndrom vyhoření.
Známky zlepšení
Pokud pacient s syndromem vyhoření provede léčbu správně, mohou se objevit známky zlepšení, například vyšší výkon v práci, větší jistota a snížení frekvence bolestí hlavy a únavy.
Pracovník navíc začíná mít v práci větší příjem, což zvyšuje jeho pohodu.
Známky zhoršení
Známky zhoršení syndromu vyhoření se objevují, když jedinec nedodržuje doporučenou léčbu a zahrnuje celkovou ztrátu motivace ve vztahu k zaměstnání, končící častou absencí a rozvojem gastrointestinálních poruch, jako je například průjem a zvracení.
V nejzávažnějších případech se u jednotlivce může rozvinout deprese a může být nutné jej hospitalizovat, aby jej lékař denně vyhodnotil.